Autor: aratec

Vzhledem k narůstajícím aktivitám některých obchodních zástupců snažících se přesvědčit obyvatele bytových domů k odpojení od soustavy centrálního zásobování teplem (dále jen SCZT) a vybudování vlastní kotelny, rozhodla se společnost REGIO UB, s.r.o. upozornit na některá úskalí takovýchto nabídek.

Nejvýznamnějším argumentem uvedených dealerů je mimořádně výhodná kalkulace ceny tepla nově zřízené domovní kotelny. U těchto kalkulací je nezbytné vždy zkontrolovat, zda předkládaná kalkulace obsahuje všechny náklady spojené s provozem kotelny. Často se stává, že výpočet je proveden pouze z nákladů na palivo a ostatní náklady jsou opomíjeny, nebo se předpokládá, že budou zahrnuty do jiné položky (např. investice na výstavbu kotelny z fondu oprav, elektrická energie potřebná na provoz kotelny zahrnutá do spotřeby elektrické energie ze společných prostor apod.).

Následující odstavce ukazují, co všechno by měl správný výpočet ceny investice a ceny tepla obsahovat.

Hned na začátku, jako první bod, by měla zaznít informace, že při odpojení od SCZT jdou v souladu s energetickým zákonem veškeré jednorázové náklady spojené s odpojením na vrub toho, kdo odpojení vyvolal. Není jednoduché předem stanovit přesnou částku, protože každý případ je nutné posuzovat individuálně, ale lze s jistotou říci, že se bude jednat řádově o desetitisíce korun.

Druhým bodem by mělo být zajištění dostatečného přísunu paliva pro novou kotelnu. Může se stát, že kapacita sítě stávajícího rozvodu zemního plynu bude nedostatečná a nebude možné kotelnu k této síti ani připojit.

Třetím bodem by měla být samotná kalkulace ceny tepla. Jak je již uvedeno výše, je nutné do kalkulace zahrnout veškeré náklady spojené s provozem a řízením výroby tepla. Jedná se např. o tyto položky:

• investice na pořízení kotelny (do kalkulace tepla se promítají její odpisy s ohledem na dobu používání), které zahrnují především kotel/kotle, čerpadla, komín, regulaci, zásobník teplé vody, ale i projektovou dokumentaci a náklady spojené s výstavbou,
• náklady na zemní plyn,
• náklady na elektřinu,
• náklady na opravy a údržbu,
• náklady na revize,
• náklady na obsluhu,
• náklady na úroky (v případě financování stavby formou úvěru),
• popř. i náklady spojené s obnovou kotelny.

Dále je potřeba si uvědomit, že maloodběratel (vlastník domovní kotelny) má vždy vyšší cenu zemního plynu než velkoodběratel – výrobce tepla. Náklady na dodávku zemního plynu a elektřiny pro maloodběratele jsou vždy zatíženy sazbou 21% DPH, kdežto dodávka tepla ze SCZT pouze sazbou 15% DPH.

Se změnou zdroje dodávajícího teplo zpravidla vznikají i další náklady, které nevstupují do výsledné kalkulace ceny tepla, ale měl by být na ně brán zřetel. Může to být například náklad na úpravu hydrauliky soustavy ÚT nebo náklad na výměnu radiátorů v nedotápěných místnostech.

V místě výroby tepla současně se zprovozněním kotelny dochází ke zhoršení imisní zátěže a tím ke zhoršení kvality vzduchu.

Závěrem bychom chtěli říci, že dodávku tepla ze SCZT je třeba vnímat především jako veřejnou službu, jež je poskytována za úplatu. Nejedná se pouze o dodávku tepla jako takového. Jde o službu, která v sobě snoubí především prvky jako:

• spolehlivost,
• komfort,
• bezpečnost,
• komplexní služby.

A v případě odpojení od SCZT spotřebitel o teplo „bez starostí“ přichází.

S přicházejícím zimním obdobím a klesající venkovní teplotou přirozeně klesá intenzita i frekvence větrání vnitřních prostorů. Uživatelé bytů, ve snaze ušetřit náklady za topení, stále méně větrají. Dříve toto chování uživatelů bytů tolik nevadilo, neboť okna nebyla dostatečně těsná a tímto umožňovala vytvořenou vlhkost a vydýchaný vzduch z bytu odvětrat.

Výměnou starých oken za nová dochází častěji k problémům s vysokou vlhkostí vzduchu v bytě. Důvodem je větší těsnost nově vyráběných oken, která na jedné straně zamezuje úniku tepla, ale na druhé straně zabraňují tomu, aby se vlhký vydýchaný vzduch z bytu dostával ven a byl nahrazen čerstvým venkovním vzduchem. To má za následek vlhnutí zdí, které mnohdy vede až ke vzniku plísní na stěnách.

Kde se vlhkost v bytě bere?

Člověk může při pobytu v místnosti a běžných činnostech vyloučit do vzduchu až 75 ml vody za hodinu. Jen po dobu spánku se tak jedná o množství okolo 0,5 litru vody na osobu. Dalšími zdrojem vlhkosti v bytech jsou pokojové rostliny, akvária a páry vznikající běžnou činností v domácnosti, tedy vařením, sprchováním, praním, sušením nebo žehlením prádla.

Vzniku vlhkosti v bytech zcela zabránit nelze. Relativní vlhkost vzduchu v obytné místnosti by měla být 40 – 50 %.  Příliš vysoká vlhkost (nad 60 %) je hlavní příčinou kondenzace vodních par a vzniku plísní! Snížení vlhkosti nejsnáze docílíme správným větráním. Čím rychlejší je výměna vzduchu v místnosti, tím rychlejší je odvod vlhkosti. Mikroventilace ani okno otevřené „na ventilačku“ nejsou vhodným způsobem pro výměnu vzduchu v zimním období. Nejrychlejší výměnu vzduchu docílíme plným otevřením všech oken po dobu 4 – 6 minut, což je dostatečný čas k výměně vzduchu bez výrazného ochlazení stěn. Po dobu větrání je vhodné snížit na termoregulačních hlavicích stupeň topení.

V zimním období by se mělo takto větrat minimálně dvakrát, vždy ráno a v průběhu dne i vícekrát dle potřeby. Správné větrání navíc paradoxně snižuje náklady na vytápění! Ten, kdo v zimě málo větrá, potřebuje více topit. Vlhký vzduch se ohřívá hůře, než suchý. Je prokázáno, že pravidelné větrání snižuje náklady na vytápění.

Doporučení na závěr:

• při vaření používejte odsávač par (digestoř) a poklice na hrnce
• v koupelně používejte ventilaci případně intenzivně větrejte
• nesušte prádlo v bytě, ale v domovní sušárně (pokud to není možné, v místnosti intenzivně větrejte)
• v místnostech, kde je větší množství pokojových rostlin a akvária, více větrejte